Výlet do rodiště dobrého vojáka Švejka

Nevyčerpatelnou studnicí námětů k příjemným pěším výletům po Čechách, Moravě a Slezsku je naše „zelená edice“ – nyní její jednotlivé svazky můžete u nás na webu i v knihkupectvích zakoupit se slevou a některé tituly jsou tak téměř za hubičku. Snad nemusíme připomínat, že milá a zajímavá místa nalezneme nejen ve známých oblastech, jako jsou Český ráj, Krkonoše nebo Beskydy. Dnes se vás o tom pokusíme přesvědčit při výletu do Lipnice nad Sázavou, který je popsán v průvodci Havlíčkobrodsko.

Trasa výletu: Lipnice nad Sázavou, pod hradem – Pod Lipnicí, rozc. 1 km – zatopený lom 3 km – rozc. se žlutou zn. u Radostovic 4 km – rozc. pod Holým vrchem 6 km – Lipnice nad Sázavou, býv. sanatorium 6,5 km – Ústa pravdy 7,5 km –  7,7 km – Lipnice nad Sázavou, býv. sanatorium 8,5 km – Lipnice nad Sázavou, pod hradem 9 km

Lipnici proslavil především spisovatel Jaroslav Hašek, ale i místní starobylý hrad a v minulosti ne příliš dávné také četné lomy na kvalitní žulu. To vše podrobně poznáme na tomto výletu, který není dlouhý ani náročný, vede střídavě po silnicích a silničkách, cestách i pěšinách, převážně lesem. Zhruba polovinu trasy absolvujeme bez turistických značek, což bude klást větší nároky na pozornost; bloudit bychom však neměli. Okruh se dá zvládnout i na kole, i když některé úseky po lesních cestách jsou místy kamenité a tedy náročnější. Občerstvení si naplánujme na začátek či konec výletu.

Výlet začínáme v Lipnici nad Sázavou**, kam se můžeme dostat autem či autobusem ze Světlé nad Sázavou nebo Havlíčkova Brodu.

Obec na výrazné výšině byla založena začátkem 14. stol. jako podhradí hradu Lipnice, protože původní městečko Lipnice (dnešní Dolní Město) bylo od nově založeného panského sídla daleko. Tato Lipnice „horní“ získala v r. 1370 městská práva a stala se poměrně významným městečkem, nejpozději od konce 14. stol. opevněným hradbou s Horní a Dolní branou, které se v r. 1434 poprvé uvádí jako město. V 18. a 19. stol. její význam postupně upadal, k čemuž přispěla absence železničního i významnějšího silničního spojení. Starobylý ráz Lipnice navíc silně utrpěl v r. 1869, kdy téměř celé městečko (kostel, škola, radnice, 61 domů) i s hradem vyhořelo. Zbořeno bylo opevnění a obě brány. I přes následnou obnovu, úpravy a modernizaci si však obec udržela svérázný kolorit podhradního městečka. Od r. 1988 je chráněnou zónou v rámci památkového ochranného pásma hradu.

Výraznou, nezaměnitelnou a z velké vzdálenosti viditelnou dominantou je lipnický hrad***, vystavěný na vrcholu táhlého hřbetu nad hlubokým údolím Pstružného potoka. Založili jej zřejmě páni z Lichtemburka kolem v r. 1310, za Trčků z Lípy po r. 1439 došlo k přestavbě hradu na pohodlnou pozdně gotickou šlechtickou rezidenci. Ve 2. polovině 16. stol. byl areál přestavěn renesančně. Tečku za obdobím největší slávy udělala třicetiletá válka. V r. 1645 jej dobili Švédové, kteří jej zpustošili a pobořili pozdně gotické opevnění. Ve 2. polovině 17. a v 18. stol. se zpola zpustlý areál využíval pouze částečně. Po požáru v r. 1869 se hrad definitivně proměnil ve zříceninu. O rok později vznikl v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě Sbor pro záchranu hradu Lipnice, který začal podnikat první kroky k záchraně této významné památky. Na činnost sboru navázal po r. 1925 Klub českých turistů a po r. 1968 památkáři.

Lipnice patří mezi největší a nejkvalitnější šlechtické hrady v Čechách. Dominuje jí torzo Velké věže z počátku 14. stol. s upravenou vyhlídkou, pozoruhodná je kaple sv. Josefa (původně Vavřince), čtyřpatrová hranolová věž Samson se studnou ve sklepě, Trčkovský palác ze 16. stol., Thunovský palác s gotickými sklepy a velkým pilířovým sálem, velká suterénní hodovní síň a další. Stálé expozice představují archeologické nálezy, středověké kachle a sklo, je tu i zbrojnice, replika kachlových kamen z 15. stol. aj. V sezóně se zde konají různé kulturní akce, vystupují hudební, šermířské a divadelní skupiny, v kapli se uzavírají sňatky. Hrad je přístupný v sezóně v obvyklou dobu.

Na protilehlém návrší nad opačnou (jižní) stranou městečka bylo pravděpodobně ve 2. polovině 15. stol. postaveno předsunuté opevnění – válcová bašta zv. Bílá věž*, obklopená příkopem a valem, z níž se dosud dochovaly poměrně výrazné zbytky.

V městečku stojí kostel sv. Víta*, nad nímž byla na místě staré hradní bašty vystavěna zděná zvonice*. Chráněnými památkami jsou také hostinec U České koruny* čp. 55 na náměstí a dům Jaroslava Haška** čp. 185 pod hradem, v němž byl zřízen památník tohoto světoznámého spisovatele (otevřeno od června do září denně mimo pondělí). U domku pod schodištěm je Haškův pomník.

Spisovatel, publicista a novinář Jaroslav Hašek (1883–1923), který se po návratu z Ruska r. 1920 dost složitě sžíval s poměry v nově vzniklé Československé republice, přesídlil o rok později na radu svých přátel, zejména malíře Jaroslava Panušky, do poklidné Lipnice. Zprvu přijel údajně jen na kratší zotavenou, ale zalíbilo se mu tady tak, že zde už zůstal. Ubytoval se v Invaldově hospodě U České koruny; časem, když se jeho finanční poměry poněkud zlepšily, si mohl dovolit zakoupit vlastní domek pod hradem. V Lipnici vznikl druhý a třetí díl Osudů dobrého vojáka Švejka, jejichž text diktoval nezaměstnanému synovi lipnického obecního strážníka Klimentu Štěpánkovi. Čtvrtý díl už dokončit nestačil, dne 3. ledna 1923 podlehl ve svém domku vážné chorobě. Nemohl tušit, že od r. 1998 spojí svůj život s Lipnicí i jeho potomci. V obci našla druhý domov rodina spisovatelova vnuka ing. Richarda Haška, která zrekonstruovala a nyní provozuje hostinec U České koruny, kde světově proslulé dílo jejich předka vznikalo.

Z původního opevnění městečka se dochoval pouze zbytek zdiva Dolní brány. Na starém hřbitově je pomník padlých v 1. světové válce a hrob Jaroslava Haška.

Městečko má velmi starou kamenickou tradici. V okolí je možné objevit desítky dnes již nevyužívaných zatopených lomů, které jsou středem zájmu potápěčů či plavců. Na okraji městečka se nachází areál Středního odborného učiliště kamenického s téměř padesátiletou tradici – jako jediné v ČR vychovává chlapce v oboru kameník, nově také v oborech kamenosochař a restaurátor. Mezi turistické zajímavosti Lipnice patří umělecká díla, jimiž se prezentují mistři v oboru kamenictví či uměleckého kovářství.

Na cestu se vydáme od turistického informačního místa pod hradem , v blízkosti Haškova domku kousek od dolního konce náměstí. Povede nás modrá turistická značka. Zprvu jdeme podél hradu, pak vpravo dolů kolem školy, na rozcestí v aleji vlevo a na další křižovatce při okraji areálu parlamentu vpravo dolů po silnici. Sledujeme kraj lesa až k rozcestí Pod Lipnicí u osamělého stavení nedaleko vsi Vilémovec, kde naši trasu křižuje žlutá turistická značka. Modrá pokračuje rovně do lesa a pak stále jeho krajem až k široké cestě, po ní krátce vlevo k rozcestí u mariánského obrázku. Tady neodbočuje vpravo, jak je zakresleno v některých mapách, ale pokračuje rovně do lesa. Asi po 300 m nás dovede k vidlicovitému rozcestí , kde značku opustíme (vede stále rovně) a půjdeme šikmo vlevo. Cesta mírně stoupá zprvu mladým, pak vzrostlým lesem severovýchodním svahem kóty 566 m. Po chvíli stoupání ustává a začínáme pro změnu klesat.

Asi po 200 m se v bezprostřední blízkosti cesty vlevo od nás objeví velký zatopený lom**, jeden z nejmalebnějších na Českomoravské vrchovině. Těžila se v něm (a v řadě dalších v okolí) kvalitní modrá žula. Po ukončení těžby byl zatopen; dnes se využívá i ke koupání. Maximální hloubka dosahuje asi 13 m. Několik ohnišť na hezkých okolních loučkách obklopených lesem svědčí o tom, že místo je často navštěvované, hlavně potápěči a trampy.

Sledujeme okraj lomu. Na konci nás cesta provede kolem zpustlých či zřícených provozních budov a pak zvolna sestupuje stále lesem kolem několika dalších, menších a zarostlých lomů. Neodbočujeme vlevo ani vpravo, držíme stále původní směr. Asi po 2 km se cesta stočí vlevo a vyústí na jinou širokou cestu, po které vede žlutá turistická značka. Z rozcestí vidíme vpravo průhledem domky vsi Radostovice, která však kromě hezké polohy nemá žádné turistické pozoruhodnosti; proto do ní zahýbat nebudeme a dáme se rovnou po žluté značce vlevo. Jdeme okrajem širokého průseku podél sloupů elektrického vedení. Po necelém kilometru se vlevo objeví skupina domů, původně provozních objektů dalšího lomu*, dnes rovněž zatopeného a velmi romantického (leží v lese asi 80 m nad areálem). Cesta začne stoupat, o kus dál se stočí vpravo, po 300 m vlevo a nakonec nás dovede k rozcestí pod Holým vrchem . Tady značku opustíme a dáme se vpravo vzhůru lesem.

Dříve skutečně holý, dnes zalesněný kopec Holý vrch* má na vrcholu žulový útvar zv. Pyramida. V jeho severozápadním svahu je rovněž několik zatopených lomů. K největšímu z nich by nás po krátké chvíli dovedla (vpravo) asfaltová silnička, na niž cesta po chvíli vyústí.

Naše hlavní trasa vede naopak po silničce vlevo. Asi po 200 m z ní však odbočíme na cestu doprava a zvolna po ní vystoupáme zalesněným svahem k hornímu konci důkladně oploceného rekreačního areálu Parlamentu ČR. Pěšinou podél plotu dojdeme (vpravo) k silnici na okraji Lipnice nad Sázavou, po níž se vydáme dolů – ve směru šipek, které nás vedou ke dvěma zajímavým cílům – Ústům pravdy a Bretschneiderově uchu. Sestoupíme do dolní části obce a zahneme doprava na cestu, která nás provede mezi domky a vstoupí do lesa. Hned na jeho začátku se dělí – my se pustíme vpravo vzhůru.

Po 300 m se dostaneme k malému zatopenému žulovému lomu. Do jeho stěny nad vodou jsou vytesána tři metry vysoká Ústa pravdy*, volně inspirovaná známým reliéfem Bocca della Verita pod podloubím kostela Santa Maria in Cosmedin v Římě.

U lomu při okraji plošinky na vrcholu výsypky se s nezbytnou opatrností pustíme vlevo dolů po pěšině mezi balvany. Cestička, místy vylepšená kamennými schůdky, se stočí doleva a rozdělí se do dvou směrů. Nepůjdeme vpravo dolů, ale naopak vlevo.

Obejdeme skalnatý pahorek a staneme u druhého zatopeného lomu, který zdobí rovněž třímetrový reliéf Bretschneiderova ucha*, nazvaný podle tajného policisty z Haškova románu o dobrém vojáku Švejkovi a označovaný jako Národní památník odposlechu. Vznik památníku inicioval havlíčkobrodský sochař Radomír Dvořák, který jej pak také se šesticí svých studentů – kamenosochařů i realizoval. Patronem celého projektu je vnuk Jaroslava Haška Richard. Dílo bylo odhaleno 25 června 2005. K souboru patří i třetí reliéf nazvaný Zlaté oči*, s jednou duhovkou otočnou a druhou opatřenou pozlacenými nápisy; leží však odtud poměrně daleko (1,5 km), proto jsme jej už do popisované trasy nezahrnuli. Od silnice nás k němu však spolehlivě dovedou směrovky.

Stejnou cestou se vrátíme na horní konec obce k rekreačnímu zařízení parlamentu, jdeme kolem něj po silnici kolem autobusové zastávky ke křižovatce a odtud po již známé trase do středu obce.

Výlet do rodiště dobrého vojáka Švejka
Nevyčerpatelnou studnicí námětů k příjemným pěším výletům po Čechách, Moravě a Slezsku je naše „zelená edice“  (prolink http://www.soukup-david.cz/1986-zelena-edice) – nyní její jednotlivé svazky můžete u nás na webu i v knihkupectvích zakoupit se slevou a některé tituly jsou tak téměř za hubičku. Snad nemusíme připomínat, že milá a zajímavá místa nalezneme nejen ve známých oblastech, jako jsou Český ráj, Krkonoše nebo Beskydy. Dnes se vás o tom pokusíme přesvědčit při výletu do Lipnice nad Sázavou, který je popsán v průvodci Havlíčkobrodsko (prolink).
Trasa výletu: Lipnice nad Sázavou, pod hradem – Pod Lipnicí, rozc. 1 km – zatopený lom 3 km – rozc. se žlutou zn. u Radostovic 4 km – rozc. pod Holým vrchem 6 km – Lipnice nad Sázavou, býv. sanatorium 6,5 km – Ústa pravdy 7,5 km – Bretschneiderovo ucho 7,7 km – Lipnice nad Sázavou, býv. sanatorium 8,5 km – Lipnice nad Sázavou, pod hradem 9 km
Lipnici proslavil především spisovatel Jaroslav Hašek, ale i místní starobylý hrad a v minulosti ne příliš dávné také četné lomy na kvalitní žulu. To vše podrobně poznáme na tomto výletu, který není dlouhý ani náročný, vede střídavě po silnicích a silničkách, cestách i pěšinách, převážně lesem. Zhruba polovinu trasy absolvujeme bez turistických značek, což bude klást větší nároky na pozornost; bloudit bychom však neměli. Okruh se dá zvládnout i na kole, i když některé úseky po lesních cestách jsou místy kamenité a tedy náročnější. Občerstvení si naplánujme na začátek či konec výletu.
Výlet začínáme v Lipnici nad Sázavou**, kam se můžeme dostat autem či autobusem ze Světlé nad Sázavou nebo Havlíčkova Brodu.
Obec na výrazné výšině byla založena začátkem 14. stol. jako podhradí hradu Lipnice, protože původní městečko Lipnice (dnešní Dolní Město) bylo od nově založeného panského sídla daleko. Tato Lipnice „horní“ získala v r. 1370 městská práva a stala se poměrně významným městečkem, nejpozději od konce 14. stol. opevněným hradbou s Horní a Dolní branou, které se v r. 1434 poprvé uvádí jako město.  V 18. a 19. stol. její význam postupně upadal, k čemuž přispěla absence železničního i významnějšího silničního spojení. Starobylý ráz Lipnice navíc silně utrpěl v r. 1869, kdy téměř celé městečko (kostel, škola, radnice, 61 domů) i s hradem vyhořelo. Zbořeno bylo opevnění a obě brány. I přes následnou obnovu, úpravy a modernizaci si však obec udržela svérázný kolorit podhradního městečka. Od r. 1988 je chráněnou zónou v rámci památkového ochranného pásma hradu.
Výraznou, nezaměnitelnou a z velké vzdálenosti viditelnou dominantou je lipnický hrad***, vystavěný na vrcholu táhlého hřbetu nad hlubokým údolím Pstružného potoka. Založili jej zřejmě páni z Lichtemburka kolem v r. 1310, za Trčků z Lípy po r. 1439 došlo k přestavbě hradu na pohodlnou pozdně gotickou šlechtickou rezidenci. Ve 2. polovině 16. stol. byl areál přestavěn renesančně. Tečku za obdobím největší slávy udělala třicetiletá válka. V r. 1645 jej dobili Švédové, kteří jej zpustošili a pobořili pozdně gotické opevnění. Ve 2. polovině 17. a v 18. stol. se zpola zpustlý areál využíval pouze částečně. Po požáru v r. 1869 se hrad definitivně proměnil ve zříceninu. O rok později vznikl v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě Sbor pro záchranu hradu Lipnice, který začal podnikat první kroky k záchraně této významné památky. Na činnost sboru navázal po r. 1925 Klub českých turistů a po r. 1968 památkáři.
Lipnice patří mezi největší a nejkvalitnější šlechtické hrady v Čechách. Dominuje jí torzo Velké věže z počátku 14. stol. s upravenou vyhlídkou, pozoruhodná je kaple sv. Josefa (původně Vavřince), čtyřpatrová hranolová věž Samson se studnou ve sklepě, Trčkovský palác ze 16. stol., Thunovský palác s gotickými sklepy a velkým pilířovým sálem, velká suterénní hodovní síň a další. Stálé expozice představují archeologické nálezy, středověké kachle a sklo, je tu i zbrojnice, replika kachlových kamen z 15. stol. aj. V sezóně se zde konají různé kulturní akce, vystupují hudební, šermířské a divadelní skupiny, v kapli se uzavírají sňatky. Hrad je přístupný v sezóně v obvyklou dobu.
Na protilehlém návrší nad opačnou (jižní) stranou městečka bylo pravděpodobně ve 2. polovině 15. stol. postaveno předsunuté opevnění – válcová bašta zv. Bílá věž*, obklopená příkopem a valem, z níž se dosud dochovaly poměrně výrazné zbytky.
V městečku stojí kostel sv. Víta*, nad nímž byla na místě staré hradní bašty vystavěna zděná zvonice*. Chráněnými památkami jsou také hostinec U České koruny* čp. 55 na náměstí a dům Jaroslava Haška** čp. 185 pod hradem, v němž byl zřízen památník tohoto světoznámého spisovatele (otevřeno od června do září denně mimo pondělí). U domku pod schodištěm je Haškův pomník.
Spisovatel, publicista a novinář Jaroslav Hašek (1883–1923), který se po návratu z Ruska r. 1920 dost složitě sžíval s poměry v nově vzniklé Československé republice, přesídlil o rok později na radu svých přátel, zejména malíře Jaroslava Panušky, do poklidné Lipnice. Zprvu přijel údajně jen na kratší zotavenou, ale zalíbilo se mu tady tak, že zde už zůstal. Ubytoval se v Invaldově hospodě U České koruny; časem, když se jeho finanční poměry poněkud zlepšily, si mohl dovolit zakoupit vlastní domek pod hradem. V Lipnici vznikl druhý a třetí díl Osudů dobrého vojáka Švejka, jejichž text diktoval nezaměstnanému synovi lipnického obecního strážníka Klimentu Štěpánkovi. Čtvrtý díl už dokončit nestačil, dne 3. ledna 1923 podlehl ve svém domku vážné chorobě. Nemohl tušit, že od r. 1998 spojí svůj život s Lipnicí i jeho potomci. V obci našla druhý domov rodina spisovatelova vnuka ing. Richarda Haška, která zrekonstruovala a nyní provozuje hostinec U České koruny, kde světově proslulé dílo jejich předka vznikalo.
Z původního opevnění městečka se dochoval pouze zbytek zdiva Dolní brány. Na starém hřbitově je pomník padlých v 1. světové válce a hrob Jaroslava Haška.
Městečko má velmi starou kamenickou tradici. V okolí je možné objevit desítky dnes již nevyužívaných zatopených lomů, které jsou středem zájmu potápěčů či plavců. Na okraji městečka se nachází areál Středního odborného učiliště kamenického s téměř padesátiletou tradici – jako jediné v ČR vychovává chlapce v oboru kameník, nově také v oborech kamenosochař a restaurátor. Mezi turistické zajímavosti Lipnice patří umělecká díla, jimiž se prezentují mistři v oboru kamenictví či uměleckého kovářství.
Na cestu se vydáme od turistického informačního místa pod hradem , v blízkosti Haškova domku kousek od dolního konce náměstí. Povede nás modrá turistická značka. Zprvu jdeme podél hradu, pak vpravo dolů kolem školy, na rozcestí v aleji vlevo a na další křižovatce při okraji areálu parlamentu vpravo dolů po silnici. Sledujeme kraj lesa až k rozcestí Pod Lipnicí u osamělého stavení nedaleko vsi Vilémovec, kde naši trasu křižuje žlutá turistická značka. Modrá pokračuje rovně do lesa a pak stále jeho krajem až k široké cestě, po ní krátce vlevo k rozcestí u mariánského obrázku. Tady neodbočuje vpravo, jak je zakresleno v některých mapách, ale pokračuje rovně do lesa. Asi po 300 m nás dovede k vidlicovitému rozcestí , kde značku opustíme (vede stále rovně) a půjdeme šikmo vlevo. Cesta mírně stoupá zprvu mladým, pak vzrostlým lesem severovýchodním svahem kóty 566 m. Po chvíli stoupání ustává a začínáme pro změnu klesat.
Asi po 200 m se v bezprostřední blízkosti cesty vlevo od nás objeví velký zatopený lom**, jeden z nejmalebnějších na Českomoravské vrchovině. Těžila se v něm (a v řadě dalších v okolí) kvalitní modrá žula. Po ukončení těžby byl zatopen; dnes se využívá i ke koupání. Maximální hloubka dosahuje asi 13 m. Několik ohnišť na hezkých okolních loučkách obklopených lesem svědčí o tom, že místo je často navštěvované, hlavně potápěči a trampy.
Sledujeme okraj lomu. Na konci nás cesta provede kolem zpustlých či zřícených provozních budov a pak zvolna sestupuje stále lesem kolem několika dalších, menších a zarostlých lomů. Neodbočujeme vlevo ani vpravo, držíme stále původní směr. Asi po 2 km se cesta stočí vlevo a vyústí na jinou širokou cestu, po které vede žlutá turistická značka. Z rozcestí vidíme vpravo průhledem domky vsi Radostovice, která však kromě hezké polohy nemá žádné turistické pozoruhodnosti; proto do ní zahýbat nebudeme a dáme se rovnou po žluté značce vlevo. Jdeme okrajem širokého průseku podél sloupů elektrického vedení. Po necelém kilometru se vlevo objeví skupina domů, původně provozních objektů dalšího lomu*, dnes rovněž zatopeného a velmi romantického (leží v lese asi 80 m nad areálem). Cesta začne stoupat, o kus dál se stočí vpravo, po 300 m vlevo a nakonec nás dovede k rozcestí pod Holým vrchem . Tady značku opustíme a dáme se vpravo vzhůru lesem.
Dříve skutečně holý, dnes zalesněný kopec Holý vrch* má na vrcholu žulový útvar zv. Pyramida. V jeho severozápadním svahu je rovněž několik zatopených lomů. K největšímu z nich by nás po krátké chvíli dovedla (vpravo) asfaltová silnička, na niž cesta po chvíli vyústí.
Naše hlavní trasa vede naopak po silničce vlevo. Asi po 200 m z ní však odbočíme na cestu doprava a zvolna po ní vystoupáme zalesněným svahem k hornímu konci důkladně oploceného rekreačního areálu Parlamentu ČR. Pěšinou podél plotu dojdeme (vpravo) k silnici na okraji Lipnice nad Sázavou, po níž se vydáme dolů – ve směru šipek, které nás vedou ke dvěma zajímavým cílům – Ústům pravdy a Bretschneiderově uchu. Sestoupíme do dolní části obce a zahneme doprava na cestu, která nás provede mezi domky a vstoupí do lesa. Hned na jeho začátku se dělí – my se pustíme vpravo vzhůru.
Po 300 m se dostaneme k malému zatopenému žulovému lomu. Do jeho stěny nad vodou jsou vytesána tři metry vysoká Ústa pravdy*, volně inspirovaná známým reliéfem Bocca della Verita pod podloubím kostela Santa Maria in Cosmedin v Římě.
U lomu při okraji plošinky na vrcholu výsypky se s nezbytnou opatrností pustíme vlevo dolů po pěšině mezi balvany. Cestička, místy vylepšená kamennými schůdky, se stočí doleva a rozdělí se do dvou směrů. Nepůjdeme vpravo dolů, ale naopak vlevo.
Obejdeme skalnatý pahorek a staneme u druhého zatopeného lomu, který zdobí rovněž třímetrový reliéf Bretschneiderova ucha*, nazvaný podle tajného policisty z Haškova románu o dobrém vojáku Švejkovi a označovaný jako Národní památník odposlechu. Vznik památníku inicioval havlíčkobrodský sochař Radomír Dvořák, který jej pak také se šesticí svých studentů – kamenosochařů i realizoval. Patronem celého projektu je vnuk Jaroslava Haška Richard. Dílo bylo odhaleno 25 června 2005. K souboru patří i třetí reliéf nazvaný Zlaté oči*, s jednou duhovkou otočnou a druhou opatřenou pozlacenými nápisy; leží však odtud poměrně daleko (1,5 km), proto jsme jej už do popisované trasy nezahrnuli. Od silnice nás k němu však spolehlivě dovedou směrovky.
Stejnou cestou se vrátíme na horní konec obce k rekreačnímu zařízení parlamentu, jdeme kolem něj po silnici kolem autobusové zastávky ke křižovatce a odtud po již známé trase do středu obce.