Tam, kde končí úzkokolejka

Velmi příjemná trasa nás zavede do malebné krajiny na pomezí Vysočiny jižních Čech v okolí mohutného zalesněného masívu hory Svidník, kudy se při své cestě na konečnou stanici v Obratani proplétá i romantická úzkorozchodná železnice z Jindřichova Hradce.

Černovice – Svidník 2,5 km – Sudkův Důl, žst. 4,5 km – Sudkův Důl 6,5 km – Bezděčín 7,5 km – Obrataň 11 km – Obrataň, žst. 12 km

Naše tipy

Černovice: městečko s pěkným náměstím, zámkem a židovským hřbitovem

Sudkův Důl: středověká tvrz, malebné okolí s výhledy

úzkorozchodná železnice: jízda vláčkem tratí odvážně vedenou členitou krajinou

Putování zahájíme v městečku Černovice, zdoláme nejvyšší horu Svidnícké vrchoviny, pokocháme se malebnou lesní zastávkou „malého vláčku“ a určitě nás mile překvapí zachovalá středověká tvrz v Sudkově Dole. Z mnoha míst se nám otevřou krásné výhledy na ničím nerušená panoramata idylické kulturní krajiny. Občerstvit se můžeme na začátku a na konci cesty, pro návrat zpět doporučujeme předem si zjistit odjezdy vláčků. Přestože nás čeká několik stoupání (zapotíme se hlavně na začátku), výlet není příliš náročný, s výjimkou bezprostředního okolí vrcholu Svidníku je vhodný i pro cyklisty.

Náš výlet až k samotnému konci Jindřichohradecké úzkokolejky začneme v městečku Černovice. Zaparkovat můžeme na náměstí, či hned u milého nádražíčka, kam se vláčkem na závěr vrátíme.

Městečko Černovice (1 825 obyvatel) se nachází v malebné rybničnaté krajině, obklopené zalesněnými kopci,  11 km jjz. od Pacova.  Až do r. 1597 tvořilo nejvýchodnější část jihočeského dominia Rožmberků, později patřilo mj. Paradisům, Kinským, Šternberkům a Schönburgům. Významným zdrojem příjmů byly slavné výroční trhy a trhy na dobytek, které se tu konaly až do r. 1948. V letech 1905–06 získaly žel. spojení díky úzkorozchodné dráze z Jindřichova Hradce do Obrataně.

Středem městečka je rozlehlé svažité Mariánské náměstí s kostelem Povýšení sv. Kříže a samostatně stojící městskou zvonicí z doby před r. 1660. Nad potokem na jižním okraji Černovic stojí  trojkřídlý zámek, od r. 1958 sloužící jako Diagnostický ústav sociální péče o mládež,  pěkně opravený a udržovaný areál tak není veřejnosti přístupný.

Sev. od náměstí u potoka stávala od 18. stol. malá židovská čtvrť, z níž zůstala mj. synagoga čp. 226 z r. 1807. Při cestě vedoucí vzhůru podél potoka na vrch Svidník (popis trasy viz níže) je židovský hřbitov, založený r. 1600, rozšířený r. 1680 a 1785, ohrazený zdí. Nedávno byl opraven a doplněn neobvyklým památníkem židovských obětí holocaustu. Tvoří ho 53 kamenů podél přístupové cesty – 43 kamenů na levé straně nese jména obětí, 10 na pravé straně připomíná obyvatele, kteří věznění přežili. V opravené hřbitovní márnici je expozice fotografií a materiálů, dokumentující židovské dějiny Černovic (přístupná na požádání). Nejstarší náhrobky na hřbitově pocházejí z počátku 18. stol.

Na hlavním černovickém náměstí se nachází i křižovatka a rozcestník turistických značek, od nádraží sem přichází zelená značka. My odsud budeme putovat po červené nejprve Táborskou ulicí, za milým hotelem Mlýn (ubytování, stravování) nezapomeneme odbočit vpravo, mineme Králův rybník (koupání) a   po chvilce větší Loucký rybník  (soustavu doplňují další 2 rybníky výše po proudu Obecního potoka, kde najdeme také vančurovsky rozmarné přírodní koupaliště), zástavbu necháme za sebou, naopak vlevo před námi se objeví areál židovského hřbitova (viz výše), jehož návštěvu bychom si neměli nechat ujít. Obejdeme areál zemědělského družstva a za stálého stoupání dojdeme k přejezdu přes trať úzkorozchodné železnice, která se zde malebně vine kolem Černovic. Otevírají se nám odsud pěkné výhledy na zalesněný rozložitý masív Svidníku. Široká cesta nás dovede na kraj smrkového lesa a stále přímo a vzhůru míříme až k samotnému vrcholu hory Svidník (739 m). Stojí zde nepřístupná geodetická věž, upravená r. 1940 a dnes již přerostlá okolním lesem.  Pod ní je krytý přístřešek se stolem a lavicí, jež můžeme využít k odpočinku. S výhledem však nepočítejme. V okolí je několik mělkých a malých lomů na kámen, vých. od vrcholu upravená studánka. O kopci se vypráví obdobná pověst o spícím vojsku v jejím nitru jako o hoře Blaník; až bude české zemi nejhůř, vojáci z ní prý vyjdou po stříbrných schodech.


Po odpočinku nás čeká cesta vzrostlým lesem z kopce dolů, ve vrcholových partiích je místy příkrá a plná kořenů, případným cyklistům proto doporučujeme vrchol spíše objet či kolo vést. Brzy se však napojíme na lesní asfaltovou komunikaci, pokračujeme po ní vlevo. Monotónní přímý úsek nás dovede až k přejezdu přes úzkorozchodnou železniční trať –značka kousek za ním vstupuje na málo prošlapanou pěšinku, po níž pokračuje k zastávce. Pokud zastávku vynecháme (možná by to však byla škoda!), můžeme po naší asfaltce dojít až k silnici, odbočit vpravo a na blízké křižovatce vlevo a opět společně se značkou pokračovat k Sudkovu Dolu. Budeme-li se držet značky, po chvilce se objevíme na romantické lesní železniční zastávce Sudkův Důl.

Z Jindřichova Hradce v jižních Čechách vycházejí dvě úzkorozchodné trati. Starší a známější z nich míří z tohoto města k jihu do Nové Bystřice. Byla dostavěna r. 1897 a měří 33 km. Naopak delší a o trochu mladší trať míří z Jindřichova Hradce na sever, opouští jihočeské rovinky a šplhá se do prvních kopců Českomoravské vrchoviny. Tato trať je dlouhá 46 km a provoz na ní byl zahájen na štědrý den r. 1906. Rozchod kolejí těchto tratí je 760 mm („běžný“ rozchod v Evropě je 1456 mm). Od r. 1998 obě trati vlastní a provozuje společnost Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD). Na rozdíl od jižní větve, která slouží primárně spíše pro turisty, severní část  stále zajišťuje běžnou dopravní obsluhu oblasti. Přesto i ona je u turistů, výletníků či milovníků vláčků  velmi oblíbena, kromě romantiky úzkých kolejí nabízí i jízdu malebnou krajinou či možnost přepravy jízdních kol. K velké radosti malých i velkých i v r. 2010  každé pondělí letních prázdnin z Jindřichova Hradce do Černovic a zpět vyráží vlak tažený parní lokomotivou. Po celý rok a každý den se můžeme svést běžným motorovým vláčkem, složeným většinou buď z lokomotivy s jedním vagónkem nebo z motorového vozu, výjimečně můžeme narazit i na smíšené soupravy s osobními i nákladními vozy.

Železniční zastávka Sudkův Důl možná znalcům připomene obdobně romantickou zastávku Kaproun na jižní trati. Značka nás odsud nasměruje k hájovně u silnice, kterou přetneme a pokračujeme po menší silničce otevřenou krajinou do malé vsi Sudkův Důl. Ta je položena v malebném Josafatském údolí při potoku Bělá.  V blíže neznámé době před r. 1490 tu Sudkové postavili tvrz, původně asi vodní. V téměř nezměněné podobě se dochovala dodnes jako pěkná ukázka vladyckého sídla z konce 15. století. Stojí v areálu dvora čp. 10, nejhezčí pohledy se na ni otevírají přes malý rybník od příchodu do vsi.  Dnes je soukromým majetkem a není přístupná, možná je pouze prohlídka zvenčí.

Projdeme okolo tvrze a  kapličky a mezi domy zamíříme na cestu stoupající svahem k blízké vesničce  Bezděčín. I ta je položena ve více než malebné poloze ve svahu nad údolím, otevírají se odsud velmi pěkné výhledy k Svidníku. Odtud nás čeká poslední stoupání, které zdoláme serpentinou spolu se silničkou, které se budeme držet až do Obrataně. Přejdeme přes pole a zamíříme do lesa, cesta nám příjemně ubíhá a než se nadějeme, již se prvními novostavbami hlásí obec Obrataň. Podle pověsti se jmenuje Obrataň proto, že zde Jan Žižka obrátil podkovy svým koním, aby zmátl nepřítele. Její dominantou je gotický kostel Narození P. Marie, stojící na výšině uprostřed návsi. Středem obce okolo kostela prochází frekventovaná silnice I/19, dáváme proto pozor a rádi využijeme chodníků. Míříme stále po značce obcí, za pěkným viaduktem úzkorozchodné železnice odbočíme vlevo a  široká komunikace nás dovede až k železničnímu nádraží Obrataň, před nímž je i zastávka úzkorozchodné železnice. Pokud máme zjištěné odjezdy vlaků a chceme si výlet trošku zkrátit, je možné před viaduktem odbočit na polní cestu vpravo, která nás po chvilce dovede do blízkosti menší zastávky (na znamení).