Romantické putování Novozámeckým areálem v Litovelském Pomoraví

Mladeč – Mladečské jeskyně – Mladeč – Rytířská síň – Bílá Lhota – Řimice – Templ – Nové Zámky – Mladeč

Nenáročný výlet, při kterém se seznámíme s nevtíravě krásnou krajinou lužních lesů Litovelského Pomoraví i členitějším a divočejším Mladečským krasem. Prohlédneme si řadu drobných půvabných staveb v okolí Nových Zámků, navštívíme jedno z nejkrásnějších arboret u nás i nádherné Mladečské jeskyně. Průvodce nám budou dělat dvě naučné stezky, takže se cestou dozvíme řadu zajímavostí.

Naše tipy
Mladečské jeskyně
Řimice – pravoslavný kostel sv.Ludmily

Bílá Lhota – arboretumNaučná stezka Romantickým areálem Nové Zámky

Putování zahájíme u turistického rozcestníku na návsi v Mladči. Ještě než se ponoříme do lesů Třesína, uděláme si krátkou odbočku (necelých 400 m) po červené značce, která nás zavede k Mladečským jeskyním.

Mladečské jeskyně *** – mimořádný význam těchto jeskyní ležících v nitru vápencového vrchu Třesín asi 4 km západně od Litovle spočívá především v tom, že představují jednu z našich nejvýznamnějších archeologických a paleontologických lokalit – bylo zde objeveno největší jeskynní sídliště cromagnonského člověka na našem území. Velmi hojné jsou i nálezy kostí pravěkých zvířat – mamutů, jeskynních medvědů, lvů a hyen, ale i jelenů, sobů či koní. Zlomek archeologických nálezů (mezi nimi např. lebku jeskynní hyeny, stoličku mamuta nebo kamenné nástroje dávných obyvatel) si můžeme prohlédnout ve vstupní expozici, většina materiálů, deponovaných v mikulovském zámku však bohužel shořela v r. 1945. Dochovala se pouze část nálezů uložená v Přírodovědném muzeu ve Vídni.

Vápence devonského stáří zde tvoří nevelký ostrůvek tzv. mladečsko-javoříčského krasu. Složitá soustava puklinových chodeb a dómů, je dlouhá více než 1 km, její tři patra mají výškové rozpětí 27 m. Jeskyně sice nevynikají tak bohatou krápníkovou výzdobou jako např. Javoříčské, ale i zde se nachází řada překrásných útvarů.

Po prohlídce jeskyní se stejnou cestou vrátíme zpátky k rozcestníku, odkud vyrazíme po modré turistické značce podle zahrádek, a za posledním domkem se ponoříme do lesa. Krátkým klesáním se dostaneme na úroveň Mlýnského potoka, podle kterého pokračujeme dále. Na rozcestí se držíme modré značky a spolu s trasou naučné stezky Třesín se dáme vlevo do kopečka. Cestou se můžeme přesvědčit, že vrch Třesín je opravdu tvořen vápenci, protože budeme míjet řadu pěkných skalních výchozů.

Třesín ** – převážně zalesněný vápencový vrch (343 m n.m.), který je výraznou dominantou CHKO Litovelské Pomoraví a stejnojmenná národní přírodní rezervace, vyhlášená v r. 1993 na ploše 143 ha (území bylo chráněno již od r. 1933). Hřbet Třesína je tvořen zkrasovatělými vápenci devonského stáří, na některých místech nalezneme na povrchu výrazné návěje spraší. Ve vrcholové části Třesína jsou patrné povrchové krasové jevy (škrapová pole, závrty), na severním úpatí vyvěrají Řimické vyvěračky a v nitru Třesína se nacházejí Mladečské jeskyně. Svou původní podobu si zde zachovala lesní společenstva.

O rytíři Bočkovi
Jedna z místních pověstí vypráví o rytíři Bočkovi z Mladče, který kdysi býval jedním z ochránců zemských stezek a jehož hrad stával na úpatí vrchu Třesína. Ze své cesty se však nechal svést potulným rytířem Plavatisem a spolu s ozbrojenou čeledí začali přepadávat pocestné a kupce stejně jako dvorce, mlýny a samoty. Dlouho se jim dařilo a marné byly snahy vypátrat, kdo zde loupí a kde se ukrývá. To se povedlo až zvědům úsovského purkrabího, kteří Bočka s Plavatisem spatřili přímo při činu. Úsovský pán proto povolal své poddané a požádal o pomoc také Litovel, Uničov, dokonce i Olomouc. Protože chtěl, aby se trestná výprava obešla bez krveprolití, rozhodl se dobýt Bočkovo sídlo lstí. Na hrad se proto vypravili zvědové vydávající se za potulné trubadúry s loutnami. V noci, když vše utichlo, otevřeli zbrojnošům brány a nic netušící loupeživá čeleď byla pobita. Bočkovi s Plavatisem se však podařilo uniknout tajnou chodbou a ukryli se v jeskyních pod hradem, kam se za nimi nikdo ze zbrojných neodvážil. Proto byl vchod do jeskyně zazděn a Bočka s Plavatisem dnes připomínají jen místní pojmenování – Bočkova díra a Plavatisko.

Těsně pod vrcholem stoupání uhýbá cesta vpravo a záhy uvidíme první z drobných romantických stavbiček Novozámeckého areálu – Čertův most. Nejlépe si ho prohlédneme – podobně jako ostatní stavby, které ještě uvidíme, mimo vegetační období, kdy jej nezakrývají olistěné stromy.

Čertův most * – uměle vybudovaná skalní brána klenoucí se nad modře značenou stezkou z Mladče do Měníku je jednou z několika drobných staveb rozesetých po romantickém areálu Nové Zámky. Jako každé „čertovo“ místo je i tento most opředen pověstmi. Jedna z nich vypráví o sázce dvou chasníků, Matěje a Jana, kteří se vsadili, že Matěj během jednoho dne postaví kamenný most. Aby sázku vyhrál, musel si Matěj povolat na pomoc čerta.

Od Čertova mostu opět klesáme dolů k potoku, po levé straně se objeví dva portály volně přístupné jeskyně Podkova*, kterou tvoří dvě uměle propojené chodby s celkovou délkou 162 m. Pokračujeme dále a asi po 100 m narazíme na rozcestník „Pod rytířskou síní“. Tady si můžeme udělat malou odbočku (asi 200 m) a po krátkém, i když trochu namáhavějším stoupání (náročnější především po dešti, kdy je cesta rozbahněná) staneme na místě bývalé Rytířské síně*, které si do dnešních dob zachovalo neopakovatelnou atmosféru. Tato půvabná romantická stavba vznikla na počátku 19. století jako součást velkoryse pojatého krajinného areálu v okolí Nových Zámků. Původní stavba zpodobňující antický chrám se šestnácti jónskými sloupy se v r. 1910 zřítila a do dnešních dob se dochoval jen jeden stojící sloup a několik fragmentů dalších sloupů a výhled zastínily vzrostlé stromy. Vrátíme se zpět a pokračujeme dále, po pravé straně máme koryto Mlýnského potoka, levou stranu lemují četné vápencové výchozy, až narazíme na skupinu čtyř krasových pramenů, zvaných Řimické vyvěračky*. Příjemná úvozová cesta vede chvílemi lesem, chvílemi okrajem luk a dojdeme po ní až k tabuli č.6 a k rozcestí „Za Třesínem“, kde se k modré značce připojuje zleva červená a obě vedou do Měníku, vzdáleného necelého půl kilometru. Na jeho okraji míjíme křížek s vytesaným reliéfem P. Marie a opouštíme modrou značku (která odbočuje vpravo do Řimic) a spolu s červenou pokračujeme rovně kolem kapličky a lípy až k podchodu pod silnicí Loštice-Litovel. Za podchodem se dáme vlevo, mineme hospodu Na Kovárně a cestičkou mezi zahrádkami a loukami pokračujeme dále na Bílou Lhotu, brzy již vidíme stromy arboreta.

Bílá Lhota ***– obec prvně připomínána r. 1356 jako majetek pánů z Řimic vznikla jako kolonizační ves a vystřídala celou řadu pánů. Její dominantou je původně renesanční zámek* stojící na místě tvrze, který prošel několika úpravami, ve 40. letech 18. století začali Hochbergové s barokní přestavbou, počátkem 19. století došlo ke klasicistním úpravám. Od r. 1780 sloužil jako sídlo rodu Riedlů a po r. 1947 se stal majetkem státu. Dnes je jednopatrová, čtyřkřídlá budova v poněkud omšelém stavu sídlem obecního úřadu. Největším lákadlem Bílé Lhoty je bezesporu arboretum***. Již v polovině 15. století je zmiňována ovocná zahrada, která náležela k tvrzi, dubový háj v okolí dnešní Jízdárny pochází pravděpodobně z přelomu 16. a 17. století. Kolem r. 1700 založil rytíř Harrachovský v okolí zámku park. Tento park, ve kterém s největší pravděpodobností původně rostly jen domácí dřeviny (duby, buky, lípy a smrky), byl v letech 1926-1940 upraven významným dendrologem a majitelem panství Quido Riedlem, který jej díky svému nadšení proměnil v neobyčejně působivé arboretum představující dřeviny všech světadílů severního mírného pásma. Roste tu téměř 500 druhů dřevin, mezi nimiž stojí za pozornost např. jeden z největších a nejstarších souborů japonských javorů u nás, vzácné cypřišky plavuňovitý a tupolistý nebo početná sbírka jedlí. K vzácným druhům patří kryptomerie japonská, metasekvoje čínská nebo cedr himalájský. Z listnatých stromů se zde vyskytují např. jasany, šácholany nebo korkovník amurský. Kromě dřevin zaujmou i bohaté kolekce alpínek a vodních rostlin. V blízkosti hlavního vchodu se zde nachází obří šachy s dřevěnými, půl metru vysokými figurami na šachovnici o rozměrech 4×4 m. O kus dál, na místě zvaném U kapradí, se rozprostírá působivý, asi 60 let starý porost pérovníku pštrosího, na Nové louce na jaře rozkvétá překrásná sbírka magnolií (šácholanů), které jsou právem nazývány klenotem zahrad. Zajímavostí je smírčí kámen. Arboretum je přístupné veřejnosti, otevřeno je od května do září.

Kolem zámku dojdeme ke vstupní budově arboreta. Po jeho návštěvě vyměníme červenou značku za žlutou a vyrazíme směrem na Řimice. Bílou Lhotou jdeme po silnici, mineme kostel i budovu školy z r. 1912 a v zatáčce pokračujeme spolu se žlutou značkou a cyklotrasou č.512 rovně, úzkou asfaltkou. Když se otočíme zpět, naskytne se nám hezký pohled na kostel. Příjemnou cestou mezi poli, v létě lemovanou vlčími máky pokračujeme kolem křížků až k silnici č.635, kterou tentokrát nepodejdeme, ale přejdeme a dále do Řimic*, jejichž dominantou je pravoslavný kostel sv. Ludmily**, postavený za necelý rok podle návrhu Andreje Kolomackého. Základní kámen byl položen 4.6.1933, vysvěcení chrámu proběhlo 21.5.1934. Před restaurací Na Solné najdeme turistický rozcestník. Odtud pokračujeme spolu se žlutou a modrou značkou až k podchodu pod dálnicí. Tu podejdeme a dáme se asfaltkou vpravo, po pár desítkách metrů cesta zatáčí a my dojdeme k mostku přes strouhu, kterou přejdeme. Před sebou máme louku s nepříliš zřetelnou pěšinou, po pravé straně řeku Moravu, po levé vrby, topoly a další stromy typické pro lužní oblasti. Asi po kilometru dojdeme k silnici a odbočíme vpravo do Nových Mlýnů* – funkcionalistická budova vodní elektrárny z r. 1922 se nachází na pravém břehu Moravy v místě, kde dříve stával vodní mlýn. Přejdeme říční rameno zvané Nivka, prohlédneme si krásnou vodní elektrárnu, překročíme řeku Moravu a kolem restaurací Rybářská bašta (v době naší návštěvy mimo provoz) a Na Kodlově pokračujeme spolu s modrou po silnici až k rozcestí s lesní cestou, kde zahneme doprava. Hezkým lesem tvořeným převážně habry a duby nás bude doprovázet i další naučná stezka Romantickým areálem Nové Zámky, na jejíž 9. zastavení (poslední) jsme narazili již v Nových Mlýnech. Další tabuli najdeme před Chrámem přátelství neboli Templem, ke kterému to z Nových Mlýnů máme asi 1,5 km.

Templ **– další z řady drobných klasicistních staveb zvaná též Chrám přátelství byla postavena v letech 1786-1808 podle návrhu Josefa Hardmutha. V její blízkosti se rozkládá i stejnojmenná přírodní rezervace o výměře 14,96 ha, vyhlášená roku 1992 z důvodů ochrany přirozené chlumní doubravy. K typickým bylinám patří sasanka hajní, jaterník podléška, vzácně zde roste lilie zlatohlavá nebo áron plamatý. Živočišnou říši zastupují např. červenky, zvonci, budníčci nebo pěnkavy.

Odsud pokračujeme dále až k vyhlídce na Obelisk, ke které si uděláme asi 100 m dlouhou odbočku, abychom se mohli pokochat pohledem na štíhlý jehlan stojící na druhém břehu řeky.

Komín *– zvaný též Obelisk, je další klasicistní stavbou v Novozámeckém areálu. Jedná se o 15 m vysoký čtyřboký komolý jehlan z režných pískovcových kvádrů. Podle jedné z pověstí jej dal vystavět kníže Lichtenštejn v době, kdy v okolí Litovle nastal hladomor a za každý kámen prý dal dělníkům bochník chleba. Podle jiné zkazky byl Komín vztyčen na místě, kde kníže ulovil prvního jelena.

Vrátíme se zpět a jdeme dále lesem podle oplocenek až na křižovatku, kde lesní cesta pokračuje rovně, my ale následujeme modrou značku a odbočíme vpravo. Záhy vyjdeme z lesa a po pravé straně se nám otevře pohled na Přírodní rezervaci Novozámecké louky, zatímco vlevo budeme moci obdivovat půvabný zámeček Nové Zámky**.

Historie Nových Zámků** se začala psát v druhé polovině 16. století, v r. 1805 vyhořel a znovuvzkříšení se dočkal v letech 1813-1820, kdy byl upraven v klasicistním slohu podle projektu lichtenštějnského architekta Josefa Hardtmutha. Okolí bylo upraveno ve stylu anglického parku, který volně přechází do okolní přírody, s rybníčkem, oborou a řadou drobných romantických staveb. Autorem krajinné kompozice byl Bernard Petri, který v té době rovněž upravoval mnohem známější Lednicko-valtický areál. Zámek, jehož průčelí zdobí mohutné jónské sloupy a tympanon s rodovým erbem Lichtenštejnů, sloužil v minulosti jako lovecký, sídlo lesního úřadu a správy velkostatku. V současnosti jej využívá Ústav sociální péče. Zajímavostí je, že stavba má symbolicky 365 oken, 52 dveří a 12 komínů.

Cesta vede dál kolem zámeckého parku, kde najdeme i další zastávku NS a panel věnovaný revitalizaci Zámecké Moravy, a záhy nás dovede na silnici. Tady odbočíme vpravo a po málo frekventované silničce se vydáme dále. Vpravo si můžeme ještě jednou prohlédnout Novozámecké louky. Přejdeme řeku Moravu, kousek za mostem dojdeme k rozcestníku, kde se k modré připojuje červená a spolu s nimi dojdeme poslední kilometr do Mladče, kde jsme putování zahájili.

Mapu, další doprovodné fotografie a zajímavosti z popsaného výletu najdete v průvodci Olomoucko – Haná – a k tomu dalších 15 tras pro pěší a cyklisty, včetně vycházek po městech Olomouc, Prostějov, Mohelnice, Litovel nebo Uničov, neopomineme ani Čechy pod Kosířem, skanzen v Příkazech, Úsov a samozřejmě Svatý Kopeček. Těšit se můžete i na platné vstupenky a poukázky.